Aničce bude v dubnu už 12 let. Je to holčička, která v životě musí hodně bojovat. Mentálně je na úrovni dvouletého dítěte a fyzicky na tom také není nejlépe. Chodí pouze s pomocí za ručičku a nebo se posouvá po zadečku. Je plně závislá na pomoci další osoby. Domlouvá se pouze pomocí několika slov či posunků, a i to je u ní velký pokrok. Její veliký životní nepřítel je strach, který si vypěstovala během dlouhých pobytů po nemocnicích. Když jí nic nebolí, je to usměvavé sluníčko, které kromě spousty starostí přináší ostatním i radost a optimismus.
Od narození trpěla silnou hypotonií a měla problém s kyčlemi. Lékaři bohužel dali přednost řešení problému s kyčlemi a tak v miminkovském věku trávila veškerý čas v třmínkách. Dále musela absolvovat operaci kyčlí. Po této operaci se jí zhroutily kotníky, tak musela na další operaci. Všechny tyto zákroky a přidružené komplikace jí znemožnily na několik let se řádně pohybovat. A to bylo zlé pro zásadnější nemoc a to je centrální hypotonický syndrom. Dostat ji na nohy byla neskutečná práce týmu rehabilitačních pracovníků a samozřejmě i rodičů. Strachu se daří ji zbavovat pomocí Feldenkraisovy metody a pravidelné terapie s delfíny. Sami jsme nevěřili, jak kladně dokáže někoho naladit přítomnost a dotek delfína. Nožičky si zase napravuje na neurorehabilitacích.
Anička stále pokračuje ve svém boji a my věříme, že každý krok je krok správným směrem. I přes fyzické a duševní postižení se jí snažíme dopřát v rámci jejích možností plnohodnotný život. Všechny tyto metody jsou nejen nesmírně náročné, ale i neuvěřitelně nákladné. Teď je naším hlavním cílem ji udržet na nohou. Jelikož se jí bortí kotníčky tak se podlamuje v kolenou a pomalu „padá“. Pravidelným cvičením se jí snažíme kotníčky zpevnit, abychom se vyhnuli další operaci. Má další dva bratry, kteří také mají své potřeby a nelze jim je odpírat. Už jen proto, jak krásný mají s Aničkou vztah a jak ji podporují. Jsme velmi vděční za každý příspěvek, který umožní s Aničkou dále pracovat.
